OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Najskôr vybavme jednu vec, ktorú články o bondovkách riešia neustále. Daniel Craig je ušatý svetlooký blondiak a absolútne nesedí na popis, pod ktorým si svojho hrdinu predstavoval Ian Fleming, napriek tomu je podľa môjho názoru najlepší zo všetkých predstaviteľov Bonda (áno, vrátane Conneryho). Dôvody sú jednoduché. Sean Connery je možno oveľa lepší a oveľa zaslúženejší herec v neskorších úlohách, no ako James Bond bol vždy „iba“ James Bond, teda postava odjakživa zhrnuteľná jednou vetou, za pomoci slov ako šarmantný milovník žien, suchý humor a suché martini a aston martin. Daniel Craig je konečne trojrozmerný Bond, s bohatším registrom mimiky, s oveľa ľudskejšou a uveriteľnejšou osobnosťou a takisto viacerými vnútornými konfliktmi. A keď Craigov Bond niekoho zabije, vidíme smrť, nie účelného komparzistu s machuľou od kečupu.
Jediný boj, ktorý James Bond Daniela Craiga v „Quantum Of Solace“ prehráva, je boj samého so sebou. Tvorcovia boli očividne hrdí na revolúciu, ktorú sa „Casinu Royale“ podarilo tak drvivo úspešne rozpútať v Bondovom fenoméne, napriek tomu však z novinky cítiť, ako keby im to zmasakrovanie a pretvorenie jednej tradície prišlo tak trochu ľúto. „Quantum Of Solace“ preto možno brať ako kompromis medzi starým a novým Bondom – opäť sa síce neprepiera žiadne zbytočné klišé, no na druhej strane film nie je voči minulosti ani natoľko bezohľadný ako ten predošlý. Každý súboj, každá naháňačka ako keby chceli aspoň minimálne brnknúť na strunu pátosu starých bondoviek a úplne ignorujú fakt, že všetky tie archaické bondovské akcie v predošlom filme strčila do vrecka inovátorská „naháňačka“ po vlastných z úvodu „Casino Royale“.
Napriek tomu je „Quantum Of Solace“ stále filmom inovácii. V prvom rade vďaka hudbe a strihu, ktoré garantujú zážitok, aký ste v súvislosti s bondovkou v kine ešte nikdy nemali. Najmä prvá menovaná je dotiahnutá do takej prekvapivej dokonalosti, že v niektorých scénach zabúdate dýchať práve vďaka nej. Absolútny highlight filmu, tiež tak trochu spojený s hudbou, je scéna z operného predstavenia Toscy. Pokiaľ boli kedysi filmy s Jamesom Bondom o zveličení zaužívaných žánrových klišé, som presvedčený, že fascinujúce prestihy a choreografia tejto scény naopak poslúžia pre mnohých filmárov ako zdroj.
Čo filmu neprospieva, je dramaturgia. Oproti „Casino Royale“, ktorý mohol skončiť kľudne na konci svojej druhej tretiny a aj tak by vás nadchol, v „Quantum Of Solace“ príde vyvrcholenie prekvapivo skoro a po prekvapivo krátkej a slabej „predohre“. Filmu neprospieva časté striedanie lokalít (na ktoré sú tvorcovia očividne hrdí) – respektíve, prospelo by, pokiaľ by scény z viacerých nepôsobili polovične. Zo všetkého najviac snímka postráda tlak a napätie. Úžasných scén, pri ktorých nepremýšľate iba o tom, čo sa práve deje, ale najmä o tom, čo sa preboha stane a ako to skončí, je tentokrát len zopár. Za všetky najlepšia: súboj na lešení akejsi kaplnky – opäť famózna choreografia a zopár žánrových inovácii, ktoré si určite nájdu plagiátorov. Medzi ostatné nedostatky filmu patrí slabá „postavovosť“ – absolútne chýba stotožnenie sa alebo hoci aj drobný záujem o vnútro kľúčových vedľajších postáv. Bondgirl Strawberry Fields (Gemma Arterton) leží mŕtva na posteli pokrytá vrstvou ropy a vám ako divákovi je to jedno. Spolu s Olgou Kurylenko snáď najslabšia dvojica Bondgirls vôbec. Arcizloduch Dominic Greene (Mathieu Amalric) je v prvej polovici filmu nádherne rozohratý, no akonáhle sa doňho pustí Bond, ďaleko pred svojou fyzickou smrťou nastáva zatienenie a vymazanie jeho charakteru. Je zlý, no fascinujúci ani najmenej. Nezvládnutá je tiež motivácia Reného Mathisa, napriek tomu, že herecký výkon Giancarla Gianniniho je po Craigovi najlepší z celého filmu.
„Quantum Of Solace“ je vďaka novému konceptu a Danielovi Craigovi v hlavnej úlohe stále jedna z najpozerateľnejších a najlepších bondoviek vôbec. V porovnaní s predchodcom si však s ubiehajúcimi rokmi rozhodne nezíska kultový status a bude veľkou chybou, ak ďalšie filmy zo série budú pokračovaním tejto odbočky, ktorú si tvorcovia od línie fantasticky našliapnutého „Casino Royale“ vytvorili. Mohlo by sa totiž stať, že sa okruhom vrátia do nudnej Brosnan éry a opäť budú hľadať odbočku na úžasne dynamickú diaľnicu, na ktorú nasmeroval Daniel Craig svoj aston martin dva roky dozadu.
Ako hodnotím predstaviteľov Bonda:
1. Daniel Craig
2. Sean Connery
3. Roger Moore
4. George Lazenby
5. Pierce Brosnan
6. Timothy Dalton
Tvorcom akoby prišlo ľúto revolúcie, ktorá sa prehnala svetom Jamesa Bonda vo filme "Casino Royale" a tak ponúkli nie kvantum, ale predsa len aspoň trochu útechy milovníkom starej školy.
7,5 / 10
Vydáno: 2008
Vydavatel: Falcon / Itafilm
Stopáž: 107 minút
QUANTUM OF SOLACE
[Velká Británie / USA 2008]
Režie: Marc Forster
Scénář: Paul Haggis, Neil Purvis, Robert Wade
Kamera: Roberto Schaeffer
Hudba: David Arnold
Hrají: Daniel Craig, Olga Kurylenko, Gemma Arterton, Judi Dench, Jeffrey Wright, Giancarlo Giannini, Jesper Christensen, Mathieu Amalric, Neil Jackson, Oona Chaplin, Anatole Taubman, Joaquín Cosio, Rory Kinnear, Fernando Guillén Cuervo, Simon Kassianides, David Harbour, Jesús Ochoa a další.
Premiéra ČR / SR: 6. 11. 2008
Forster TO dokázal, což mi po prvním shlédnutí zůstalo utajeno. Definitivní konec mýtu, po zničení Bonda-Dandyho je tu ještě poplenění světa 007, v němž má dobro a zlo jasné hranice. Quantum Of Solace relativizuje i poslední jistotu bondovského univerza a vrhá agenta 007 vstříc zamlžené spleti vztahů a zájmů, kterým už osobnost Jejího Veličenstva smysl nedává. A Bond touhle změtí prochází zuřivě... čirou náhodou se cesta jeho nepřiznané pomsty kryje i s cestou nejmenšího zla. Nejmenším množstvím útěchy pro Bonda tak je, že v rozhodující chvíli dokáže zachovat rozvahu a překročit vlastní zabijácký stín. Marc Forster natočil cosi, co se nezdráhám nazvat artovým akčním filmem. Na kostru "nízkého" umění navěsil až překvapivě "vysoké" prostředky. I efektní akční scéna vypadá v jeho podání jako komorní a precizně sestříhaná studie dynamiky pohybu. Němec přináší do série neskutečně velkou porci sebe sama, podobně jako Daniel Craig. Otázka, jestli to dnešní divák ocení, je věcí druhou, nicméně z filmařského hlediska je QoS skutečně revoluční Bondovkou. Zároveň filmem, který podobně jako Greengrassův Bourne jde zcela vlastní cestou. Jedinou chybou je malá stopáž, která Forstera nutí pospíchat tam, kde se mohl ještě rozezpívat. Vynikající soundtrack, vynikající kamera, vynikající herci, strhující atmosféra. Tenhle film nelze chápat bez Casina Royale a dokonalá znalost Campbellovy Bondovky odhalí, nakolik je tenhle Bond jiný a svěží.
predpokladam, ze ide o nadych pred velkym finale
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.